Dagmar Mičíková

Co-housing je v podstatě druhem komunitního bydlení. Překládá se také jako blízké sousedské bydlení nebo spolubydlení. V praxi jde o vědomě budované společenství, komunitu, kde se klade důraz na mezilidské vztahy a zároveň se zachovává osobní nezávislost. Velmi důležitý je fakt, že se obyvatelé co-housingu aktivně podílí na fungování sousedského společenství (a většinou také iniciují projekt i vznik komunity).

V zahraničí je co-housing na vzestupu. Obvykle je to tak, že každá domácnost má vlastní bytovou jednotku, kam se dá kdykoliv "zašít". K tomu jsou však navíc v co-housingu společné prostory, které sdílejí všichni obyvatelé. Může to být společenská místnost, venkovní kuchyně, herna, zahrada apod.

Cílem takovýchto projektů je snaha o vytvoření určitého společenství, kde je sice dostatek soukromí, ale zároveň zde funguje sousedská spolupráce, vzájemná výpomoc a souznění. V co-housingu se dá lépe zajistit hlídání dětí, podpora seniorů, sdílení určitého vybavení apod.

V České republice je co-housing v plenkách, navíc zatím přitahuje spíše "alternativní" lidi, přestože v zahraničí žijí v co-housingových komunitách i "většinově smýšlející" lidé a najdeme v nich všechny věkové kategorie i sociální vrstvy obyvatel. Uvidíme, jestli se i u nás podaří co-housing rozjet ve větší míře.

22.7.2021