Dagmar Mičíková

Na co by majitelé zahrad před zimou rozhodně neměli zapomenout? Jaké jsou nejdůležitější úkony, které musejí udělat?

Zazimování zahrady není možné odbýt. Měli bychom vědět, jaké nároky mají námi pěstované rostliny. Některé potřebují mít v zimě sucho, jiné zase při suché zemi pod korunou zahynou. Příkladem pro první skupinu jsou některé zimovzdorné kaktusy, stále oblíbenější nádherně kvetoucí skalničky patřící do rodu Delosperma. Ty ještě před podzimními dešti zakryjeme suchým listím nebo třeba tabulkou skla či nějakého plastu. Sucho a mráz jim neuškodí, ničí je mokro a střídající se teploty. Naopak stálezelené dřeviny (z listnatých rododendrony, buxusy, cesmíny, bobkovišně a další, z jehličnanů zejména ty čerstvě vysazené a skalkové (málo rostoucí) formy tisů, jalovců, smrků, zeravů, cypřišků...) je třeba pořádně zalít, a pokud je to možné v zimě je v době oblev zalít znovu. Na sníh se nedá spoléhat, ten poslední roky nepadá. Po zalití zahrneme kořeny stromů vrstvou suchého listí, rašeliny, nějakého substrátu a překryjeme chvojím. Suchý materiál do určité míry chrání před promrznutím a výparem v teplých zimách.

Jakých chyb se majitelé zahrad v zimě nejvíce dopouštějí?

Poslední roky je to zejména spoléhání na to, že zima zase nebude stát za nic, že nebude mrznout, že tedy není třeba věnovat rostlinám potřebnou péči. Odnášejí to ve značné míře keřové růže. Bez nahrnutí zeminy, zakrytí chvojím v zimě, kdy mají listy a pořádně neusnou, stačí v únoru či březnu několikadenní slabší mráz, aby zničil narašenou kulturní část růže nad zemí a těsně pod povrchem. No, a i v mírných zimách „zmrznou“ třeba rododendrony. Ony zpravidla zahynou suchem, ale to se v zimě zdá nemožné.

Zahradě na zajímavosti přidá i život v ní. Několik krmítek s potravou pro různé ptactvo dokáže své.