Igor Loškár

Pozor také na to, kolik staršího nábytku použijete. Pokud to přeženete, interiér pak působí těžkopádně a vyvolává spíše dojem skanzenu či muzea. Neexistuje však přesné číslo, co je moc a co je málo. Architektka Zuzana Wiesnerová doporučuje použít minimálně tři kusy staršího vybavení – například křeslo, komodu a odkládací stolek. Podle Pavly Kosové je možné klidně použít jeden jediný kus staršího nábytku, musí se však jednat o opravdovou kvalitu. „Jeden starožitný kousek může být nádherným solitérem, dominantou místnosti,“ vysvětluje Kosová. Ačkoliv je kombinace moderny a starších kusů v interiéru možná, velmi záleží na tom, jaký je celkový charakter stavby. „Do hájenky nepatří high-tech, do funkcionalistické vily zase baroko,“ uvádí příklad architektka Zuzana Wiesnerová.

Staré v novém

Z příkladů z praxe vyplývá, že často se v domácnosti sejde mnoho kousků odlišných stylů a je třeba se některých vzdát. Důvodem může být přílišná ornamentálnost, výrazně odlišné zpracování, rozměry či materiálové zpracování. Pokud však narazíte na kousek, který se do interiéru nehodí, a přesto se ho nechcete vzdát, existuje ještě jedna možnost, a to je renovace. Někdy si lidé pletou renovacima restaurátorství. Restaurátor dává předmětu původní podobu – tedy stejnou barvu, stejný materiál a výsledkem je identický produkt. Naproti tomu renovace za použití moderních materiálů dodává předmětu zcela nový vzhled. „Nábytek se může proměnit novým čalouněním, odýhováním, linoleem, novými barvami, laky, oleji, vosky nebo novým kováním,“ uvádí příklady architektka Zuzana Wiesnerová.

Kosová se kromě bytové architektury věnuje i renovaci. Provozuje společnost Retronaut, jejíž specializací je repase starých křesel. Podle ní se repasovat dá téměř vše. „Vhodné je prakticky cokoli, k čemu má majitel vztah – přitom je podružné, zda jde o žádanou starožitnost nebo křeslo od popelnice. Dobrá zpráva přitom je, že skoro nezáleží na tom, jak moc je křeslo opotřebované – do krásy se vyloupnou všechna, i když mají prasklá péra, jsou pocákaná od malby nebo rozdrápaná od koček,“ vysvětluje Kosová. Zákazníci mají na výběr z mnoha barev, odstínů i materiálů. Výsledkem je jedinečný produkt, který skvěle ozdobí jakoukoliv místnost. „Pokud moji klienti nepřijdou s konkrétní představou, jak má jejich nové křeslo vypadat, ráda jim jako architekt poradím. Povídáme si o jejich vkusu, preferencích, o barvách a materiálech použitých v interiéru, do kterého si křesílko pořizují. Podle toho vybereme ze vzorníků odstín moření dřeva a látku. Největším problémem přitom bývá vybrat si jen jednu – možnosti jsou nepřeberné a jedna je krásnější než druhá,“ potvrzuje Kosová a poodhaluje něco ze samotného řemesla. „U našich křesel zachováváme pouze dřevěnou kostru, jako alergik si zakládám na tom, že veškeré ‚měkké‘ materiály budou nové a nezávadné. U většiny křesel použijeme místo původních per kvalitní studenou pěnu ve stejném tvaru – křesla jsou pak nesmírně pohodlná a navíc lehká. U dražších starožitných kousků používáme původní techniky i materiály – tedy ručně vázaná pera, africkou trávu, koňské žíně a podobně.“