Zazimování zahrady není možné odbýt. Měli bychom vědět, jaké nároky mají námi pěstované rostliny. Některé potřebují mít v zimě sucho, jiné zase při suché zemi pod korunou zahynou. Příkladem pro první skupinu jsou některé zimovzdorné kaktusy, stále oblíbenější nádherně kvetoucí skalničky patřící do rodu Delosperma. Ty ještě před podzimními dešti zakryjeme suchým listím nebo třeba tabulkou skla či nějakého plastu. Sucho a mráz jim neuškodí, ničí je mokro a střídající se teploty. Naopak stálezelené dřeviny (z listnatých rododendrony, buxusy, cesmíny, bobkovišně a další, z jehličnanů zejména ty čerstvě vysazené a skalkové (málo rostoucí) formy tisů, jalovců, smrků, zeravů, cypřišků...) je třeba pořádně zalít, a pokud je to možné v zimě je v době oblev zalít znovu. Na sníh se nedá spoléhat, ten poslední roky nepadá. Po zalití zahrneme kořeny stromů vrstvou suchého listí, rašeliny, nějakého substrátu a překryjeme chvojím. Suchý materiál do určité míry chrání před promrznutím a výparem v teplých zimách.
Poslední roky je to zejména spoléhání na to, že zima zase nebude stát za nic, že nebude mrznout, že tedy není třeba věnovat rostlinám potřebnou péči. Odnášejí to ve značné míře keřové růže. Bez nahrnutí zeminy, zakrytí chvojím v zimě, kdy mají listy a pořádně neusnou, stačí v únoru či březnu několikadenní slabší mráz, aby zničil narašenou kulturní část růže nad zemí a těsně pod povrchem. No, a i v mírných zimách „zmrznou“ třeba rododendrony. Ony zpravidla zahynou suchem, ale to se v zimě zdá nemožné.
Střídání okrasných travin, které mají reprezentativní květenství (a které na rostlině ponecháme), kombinace stálezelených dřevin s opadavými keři s výraznou barevnou kůrou, s dřevinami s plody, kterých si ptactvo v zimě nevšímá, nebo zařazení stálezelených bambusů, keřů, které kvetou prakticky uprostřed zimy a krásně voní (některé kaliny, lýkovce). Zahradě na zajímavosti přidá i život v ní. Několik krmítek s potravou pro různé ptactvo dokáže své. Sýkorky, zvonci a třeba i obyčejní vrabci v zimě potěší a vedle zásoby v krmítku budou hledat i škůdce v kůře keřů, stromů a na jejich větvičkách.
Pokud jde o nároky na vodu, je to stejné. Suchomilné rostliny raději před deštěm ochráníme. Trocha sněhu nevadí. Stálezelené zaléváme, vždycky když v nádobách půda rozmrzne. Vždycky je lepší sázet do větších nádob. Pomaleji zamrzají, pomaleji rozmrzají, rostliny tolik náhlou změnou netrpí. Pokud to jde, na zimu nádoby zabalíme, například je obložíme deskami z polystyrénu (vhodná je i deska pod dno) a obalíme netkanou textilií. Slušně chrání a zpomaluje následky rychlého zamrznutí a rozmrznutí též bublinková fólie. Je-li ta možnost, posuneme nádoby ke stěně domu, i to chrání před rychle nastupujícím mrazem. Důležité je, aby nádoby měly odtok. Když je zalijeme, přebytečná voda z obalu odteče a neškodí.
Prodávat reality bylo mým snem již od útlého věku. Již tehdy, kdy mí spolužáci chtěli být hasiči a policisty, já se v představách viděl, jak chodím po bytech a domech. A tento sen se mi později skutečně splnil!
Dnes mám na poli obchodu a realit již více, než deset let zkušeností. Než jsem se však stal realitním makléřem, měl jsem tu možnost koupit a následně prodat několik svých vlastních nemovitostí, což vnímám jako ohromnou výhodu, protože díky tomu jsem poznal celý proces jak ze strany kupujícího, tak ze strany prodávajícího a vím tedy přesně, jaké má každý klient očekávání a představy.
Má práce je mým životním posláním. Každou nemovitost prodávám jako by byla má vlastní a tudíž pracuji na tomto procesu neúnavně na 100 %. Myslím si, že u makléře je nejdůležitější nejen jeho umění naslouchat klientům a umět se přizpůsobit každé situaci, ale i schopnost rychle a především efektivně vyřešit jakýkoliv problém.
Pokud hledáte pro prodej či nákup své nemovitosti nejen makléře, ale především parťáka, který má silné morální zásady, umí se do práce ponořit a z každé situace pro Vás vytěžit maximum, pak mne kontaktujte!